Jakého ptáka má ODS ve znaku- díl III.

 

ODS žene programově a s premeditací českou ekonomiku do 18. století:
„Naši obchodníci a podnikatelé si sice stěžují na negativní následky růstu mezd, protože 
vedou k nárůstu cen, což snižuje jejich odbyt jak v exportu, tak i v oblasti vnitřního obchodu, 
přičemž se ani slovem nezmíní o škodlivém účinku jejich vysokých zisků. Jednoduše 
zamlčují zavržení hodné důsledky vlastních výhod a stěžují si vždy pouze na druhé lidi.“(*)
Tohle napsal kolem r. 1776 klasik politické ekonomie A. Smith.(*)
Z programu ODS:

„Odstraníme další zbytečné regulace:"

Zrušíme minimální mzdu ,která ztrácí smysl při zavedení státem zaručeného příjmu. Snižuje 
zaměstnanost zvláště nekvalifikovaných a tělesně postižených lidí a nahrává šedé a černé ekonomice. 
Německo, Rakousko, Itálie, Švédsko, Dánsko a další státy minimální mzdu ve svých zákonech 
nemají.“(konec citátu)
V tomto bodě nemluví program ODS pravdu.
 SRN postupně zavádí minimální mzdy, neboť kontinuálně roste počet
lidí, kteří jsou nuceni pobírat sociální dávky, neboť žijí, i když pracují, pod hranicí životního 
minima. Jejich množství se v SRN odhaduje na 6 milionů lidí. Levicová strana Die Linke 
požaduje minimální mzdu ve výši 10 Euro/hod., sociální demokraté 7,50 Euro/hod.
Páni podnikatelé si takto nechávají subvencovat mzdy ze státního rozpočtu.
Zavedení státem garantovaného příjmu je propagandistický trik. Jestliže chce ODS udržovat 
a rozvíjet ekonomiku na základě maximalizace zisku, musí se zákonitě starat o to, aby státem 
zaručený příjem byl minimální. Ten totiž bude ovlivňovat ostatní druhy mezd. Tato snaha je 
rovněž nutným opatřením, jestliže chce česká ekonomika udržet i nadále příliv zahraničního kapitálu.
Pouze dostatečný schodek v mzdových nákladech v České republice a u jejich sousedů
bude dostatečným motivem pro tento příliv. Státem garantovaný příjem se bude tudíž
pohybovat na úrovni životního minima. Dojde tak ke stejnému stavu, jak v SNR. Stát bude subvencovat 
mzdy a tím i zisky pánů podnikatelů z peněz daňových poplatníků.



„Zrušíme minimální mzdové tarify",

neboť diktování výše mezd soukromým firmám prostřednictvím minimálních mzdových tarifů je 
reliktem socialismu a zbytečným omezováním svobody podnikání.“
(konec citátu)
Uvedené tvrzení nelze jinak označit, než jako nesmysl.
Důkazem je citát z Vyhlášky 157/1975 částka 38 o usměrňování mzdového vývoje a odměňování práce. 

§ 8 odst.(1): 

Normativem mzdových a ostatních osobních nákladů se určuje podíl těchto
nákladů na výkonech organizací; absolutním limitem se určuje výše mzdových a ostatních 
osobních nákladů.

§17 odst.(1):
 
Překročí-li hospodářská organizace normativ nebo absolutní limit mzdových 
a ostatních osobních nákladů (§9 odst. 4) za celý rok a není-li toto překročení dostatečně 
kryto  vázáním rozpisových rezerv nadřízených orgánů, provede po skončení roku z fondu 
odměn dodatkový odvod do státního rozpočtu ve výši překročení. Nestačí-li prostředky fondu 
odměn na plnou úhradu dodatkového odvodu, uhradí organizace zbývající částku v dalších 
letech. Koncern provádí dodatkový odvod z prostředků koncernového fondu odměn.

Z uvedeného textu jasně vyplývá, že výše vyplacených mezd se přísně orientovala na velikost tržeb 
socialistického podniku a nepředstavovala takto žádné omezování svobody podnikání.
Jinak řečeno. Vyšší tržby, vyšší mzdy, nižší tržby, základní mzdy, žádné odměny.(Též zvané prémie.)
Navrhované opatření, jak ho prosazuje ODS  ruší vzájemnou vazbu tržeb a mezd v neprospěch vyplacených 
mezd. Podnikatel takto klidně může snižovat mzdové náklady i při rostoucích tržbách
a naopak neúměrně zvyšovat mzdové prostředky špičkovému managementu aniž by se staral, zda
celkový objem mezd odpovídá výkonům podniku. To platí i o podnikateli a jeho příbuzných, neboť 
on sám sobě, i svým příbuzným, stanoví výši mezd  a odměn. 


„Zrušíme zákaz „švarcsystému “


„Zrušíme zákaz „švarcsystému “
jako nesmyslnou regulaci podnikání.
Zákaz je na hranici ústavnosti, v zemích Evropské unie je naprosto neobvyklý, brání rozvoji malých
 firem a zvyšování zaměstnanosti a omezuje smluvní volnost.“(konec citátu)
Švarzsytém, jak jej prosazuje ODS odpovídá pojmu Scheinselbständigkeit. 
Překlad:Scheinselbständigkeit- zdánlivá samostatnost.
http://de.wikipedia.org/wiki/Scheinselbständigkeit 
Tento systém je v SRN zakázán. Důvodem byl razantní úbytek příjmů systému sociálního 
zabezpečení. Za porušení zákazu hrozí drakonické tresty ve formě dodatkových odvodů u 
podniků až 30 let zpětně, u fyzických osob až do 3 měsíců.
Zavedení švarcsystému povede po zkušenostech v SRN nutně k vyplundrování fondu 
sociálního zabezpečení.

Promítněme tato opatření do našeho modelu:
Podnikatel propustí 5 zaměstnanců a na jejich místa vypíše výběrové řízení. Protože účastnící 
výběrového řízení stojí ve vzájemné konkurenci, budou své mzdové požadavky podbízet.
Není-li zaměstnavatel spokojen s požadovanou mzdou, může výběrové řízení vypsat 
několikráte. Z výběrových řízení na úrovni podniků je zcela obvyklé následující tvrzení:
„ Jste na druhém místě, slevte ještě vámi požadovanou cenu o .......(následuje suma, nebo 
procento) a tu zakázku dostanete.“ Uplatnění tohoto způsobu vydírání nestojí při 
švarcsystému nic v cestě. Našemu podnikateli se tak podaří srazit mzdy na 2/3 jejich původní 
hodnoty. To se mu lehce podaří, neboť uchazeč o místo bude stát pod přímým tlakem 
přijmout jakékoliv podmínky, které nabízí podnikatel. Tato situace vyplývá z volebního 
slibu ODS uvedený v kapitole Plus pro pracovní místa:„Ekonomický a daňový systém,
 kde pracovat i za nízkou mzdu bude výhodnější než zůstávat na sociálních dávkách. „
(konec citátu)

počet zaměstnanců  6
švarcsystém        5        14 885 Kč/ měs.
poloviční úvazek:  1        11 164  Kč/ měs.
produkce                    30 000  kusů svíček

náklady:
materiál a energie       156 000 Kč   
mzdové náklady            11 164 Kč
vedlejší mzdy. náklady 
zaměstnanci   6%             670 Kč
příspěvek 
zaměstnavatele  20%        2 233 Kč 
služby (švarzsystém )     74 425 Kč      
ostatní náklady          120 000 Kč
(telefon, úroky, odpisy atd. )
------------------------------------------
náklady celkem           364 492 Kč 
------------------------------------------
zisk      30 000*16,40-364 492=127 508 Kč
-------------------------------------------
Nárůst zisku: 127 508-36 441,44  =91 066,56 Kč 
Odvody na soc. zabezpečení:
Zaměstnanec:              670 Kč
Zaměstnavatel:          2 233 Kč
Podnikatel.            18 213 Kč
Švarcsystém:           14 885 Kč
---------------------------------
Celkem                 36 001 Kč

Úbytek příjmů sociálního zabezpečení: 55 025-36 001= 19 024 Kč

Porovnání příjmů na počátku a na konci:
Minijober: původně     22 328 Kč/ měs., nyní     11 164    Kč/ měs.
Švarcsystém: původně   22 328 Kč/ měs., nyní     14 885    Kč/ měs.
Podnikatel: původně    36 441  Kč/ měs. nyní    127 506,86 Kč/ měs.

Tomu odpovídající bude i výše starobních důchodů.
Příjmy po stažení soc. příspěvků před zdaněním:
Minijober:     11 164  -  670 =    10 494 Kč/ měs.
Švarcsystém:   14 885 - 2 977 =    11 908 Kč /měs.
Podnikatel:  127 508  -18 213 =   109 295 Kč/ měs.

Naše paní Nováková, která zaplatí nezměněnou cenu za svíčku dostane ve formě 
sociálního zabezpečení méně peněz. Tyto musí vyrovnat vyššími příplatky. zato však 
poskytne zaměstnavateli neúměrně vysoký sponzorský dar ve formě zisku, vůči kterému
nestojí, jak ukazuje náš příklad žádný výkon podnikatele. Transformace mzdových nákladů
do zisku není žádný výkon podnikatele. Jeho výkon jsou náklady na výrobu, a ty zůstaly 
v našem příkladu vyjma mezd konstantní a jsou součástí uhrazené jednotkové ceny svíčky.

Náš model je optimisticky nastaven, neboť lidé pracující ve švarcsystému si budou muset
z vlastního zaplatit pracovní oděv, pracovní pomůcky, nářadí a nástroje. S tím spojené 
náklady je nutno odpočítat.
Dále je zřejmé, že podnikatel přenese vlastní rizika na pracovníky, postižené švarcsystémem.

Možnosti:
1) Platba se zadrží z důvodu domnělých vad.
2) Platba je vázána na práce, o kterých zadavatel tvrdí že jsou součásti smlouvy,
    i když tomu tak není.
3) Smlouvu vyhotoví zadavatel za právní pomoci, která mu zaručí neúměrné výhody.
4) Ručení za vady převede podnikatel smluvně na pracovníka ve švarcsystému.
5) Zadrží části konečné faktury jako jistiny na případné odstranění skrytých vad v rámci
    ručení za vady tento stav může trvat i několik let.
6) Převedení srážek z ceny a penále z prodlení na pracovníky švarzsystému.
    Zde bude mít postižený zvláště těžké postavení, neboť musí prokázat nevinu.
    Tento stav nastává zejména při chybách v organizaci, což postižený švarzsystémem
    může jen těžce dokázat.
7) Faktura může být svévolně snížena s poukazem, že dodavatelskoodběratelský stav 
    bude v budoucnu pokračovat. Tím dojde k ekonomickému připoutání postiženého, 
    což odpovídá pojmu poddanství, jak je známe ze středověku.
8) Smlouva bude uzavřena buď na dobu určitou, nebo na konkrétní projekt. Po vypršení 
    platnosti smlouvy bude moci podnikateln práce buď znovu vypsat, nebo ji prodloužit.
V obou případech se podnikateli skýtá možnost vynutit pro sebe na úkor pracovníka 
v švarcsystému výhodnější podmínky.

S uvedenými metodami jsem se nesčetněkráte setkal ve své praxi. Tyto praktiky jsou zcela
běžné v obchodním jednání firem. Je neoddiskutovatelnou skutečností, že tyto praktiky 
budou uplatňovány vůči pracovníkům ve švarzsystému také. Dalším problémem je efektivní
vymahatelnost práva ze strany postižených švarcsystémem. Soudní spory jsou nákladné, zdlouhavé. 
Finanční možnosti jsou u pracovníků švarcsystému omezené. Tento stav způsobí,
že postižení upustí od účinného vymáhání svých práv a tím se dostanou vůči svým odběratelům ¨
do bezprávného postavení. Je nutno si uvědomit, že čím větší je svoboda podnikání, tím snadněji 
a častěji se tyto praktiky uplatňují.

Při stoupajících životních nákladech budou příjmy zaměstnanců extrémně nízké a nebudou
v žádném případě stačit na platby v rámci dodatečného připojištění. Z našeho modelu 
takévyplývá, že si lidé, pracující ve švarcsystému nebudou moci dovolit nemocenské 
pojištění.

Masivní přesuny mzdových nákladů směrem k zisku podnikatelů budou znamenat prudký
nárůst chudoby jak práceschopného obyvatelstva, tak i později výrazný vzestup chudoby 
lidí, pobírajících starobní důchody.
Sociální systémy zůstanou deficitní z důvodu nižších příjmů. Případná námitka, že dojde
vlivem konkurence ke snížení cen a tím zisků je sice na místě, ale v tomto případě dojde ke
snížení základu výpočtu příspěvku na soc. zabezpečení podnikatele a tím i ke snížení 
celkových příjmů soc. systému.

Ke zvýšení obratu nedojde, neboť z důvodu snížených mezd klesne kupní síla obyvatelstva.
Jestliže ODS sleduje možnost zvýšení zaměstnanosti nalákáním cizího kapitálu do země,
pak to dělá formou zvyšování zisku na úkor snižování, nebo stagnace mezd.
Zrušení výroby v okolních zemích EU za účelem přesunu výroby do České republiky
znamená zvyšovat tamní nezaměstnanost a s ní spojený deficit sociálního zabezpečení.
Takto ODS vlastně programově vykrádá cizí státní rozpočty a sociální systémy, aniž by
zlepšila ten vlastní. Protože nové státy EU, jako jsou Bulharsko a Rumunsko budou 
uplatňovat stejnou politiku nízkých mezd a daní, dojde nutně ke stejnému vykrádání 
českého sociálního systému zeměmi s nižší mzdovou a daňovou úrovní. 
V tomto směru představují asijské země, jako je Čína, Indie, Singapur, dnes i Vietnam
největší predátory sociálních systémů jednotlivých států EU.
(Jestliže naše paní Nováková koupí svíčku made in PRC, pak zaplatí náklady na sociální
zabezpečení vzniklé v Číně a ne v České republice. Z takovéto koupě nemá český, ani 
evropský sociální systém ani korunu, ani cent.)

Politika, jakou uplatňuje ODS je přímo nebezpečná nejen okolním státům ale i 
České republice taktéž. Vážným argumentem je fakt, že celý sociální systém je založen 
na předpokladu růstu národního důchodu, čili na konjunkturální fázi. Jenže každé 
národní hospodářství prochází nejen krizí ale i stagnací. S tím očividně ODS nepočítá.
V takovém to případě jsou zisky v rukou soukromých podnikatelů a z hlediska ochrany
soukromého majetku pro společnost nedostupné. Pokles zaměstnanosti zastihne 
zaměstnance bez finančních rezerv, jak  vyplývá z našeho modelu, mnohdy 
zadlužené a vlivem ztráty zaměstnání v prekérní finanční situaci. Jak potom bude 
vypadat finanční možnost obyvatelstva přispívat na zdravotní péči si lze představit. 
Stát, který vše zprivatizoval a zřekl se příjmů ze zisku se musí nutně dostat s ohledem na 
stávající zadluženost státu již při malé depresi na pokraj státního bankrotu. Je nutno 
si zároveň uvědomit, že Česká republika je bytostně závislá na exportu. To znamená, že 
do tíživé situace se dostane i tehdy, kdy bude zaznamenán krizový výkyv v zahraničí.

Aby si mohl čtenář udělat představu o financování sociálního systému v řízeném 
hospodářství, bude výhodné, zalistovat ještě jednou v zákonech a vyhláškách
z dob normalizace.

Zákon  161/1982 částka 34 o odvodech do státního rozpočtu

§ 1 Tímto zákonem se upravuje:
a) odvod ze zisku;
b) odvod volného zůstatku zisku;
c) příspěvek na sociální zabezpečení;
d) odvod z odpisů základních prostředků;
e) dodatkové odvody;

§4 Sazba odvodu ze zisku
   (1) Sazba odvodu ze zisku činí 75% ze základu odvodu(§3) s těmito odchylkami:
a) 50% u hornických organizací.....
b) 55% u organizací stavební výroby...
c) 60% u organizační potravinářského průmyslu...
d) 65% u organizací jejichž převážnou činností je výroba stavebních hmot...
e) 70% u organizací Československé automobilové dopravy...
f) 75% u organizací zahraničního obchodu...
g) 85% u Československé obchodní banky...

Oddíl třetí
Příspěvek na sociální zabezpečení

§7
(3) Základem příspěvku je objem mzdových prostředků zúčtovaných k výplatě v běžném roce,
    snížený o odměny poskytnuté podle předpisů autorského práva zúčtované k výplatě v běžném
    roce.
(5) Sazba příspěvku činí 20% ze základu příspěvku.
(6) Příspěvek zahrnuje i pojistné nemocenského pojištění. Příspěvek je součástí
    nákladů organizace.

Jenom pro paměť: ODS chce zavézt stejnou daň z příjmu fyzických a právnických 
osob(podniků) na jednotnou úroveň 15%. Jak chce potom dosáhnout vyrovnaný státní rozpočet 
a současně bez deficitní sociální systém zůstává opravdu záhadou.

*Adam Smith (Blahobyt národů, první kniha, kapitola 9)
Citované právní normy jsou převzaty z internetového archivu ministerstva vnitra 
České republiky.