Kapitál je dobrý sluha, ale zlý pán díl IV.

 

Jak to vidí klasik.
Neviditelná ruka Adama Smithe vede podnikatele, kteří kráčí za vlastním prospěchem,
avšak při tom sami nevědí co činí. Abychom mohli toto tvrzení dokázat, je třeba v úvodu 
onen jeho snad nejcitovanější text uvézt v celku:

Skutečně podporuje zpravidla nevědomky obecné blaho, a přitom ani neví, jak vysoký 
je jeho podíl. Jestliže upřednostní národní hospodářství na místo to zahraniční 
podporovat, myslí vlastně pouze na vlastní bezpečnost a jestliže tímto podporuje 
zaměstnanost, aby takto její výnos mohl dosáhnout tu nejvyšší hodnotu, snaží se vlastně
dosáhnout pouze vlastní zisk. A on je v tomto případě, jakožto i v ostatních  případech 
veden neviditelnou rukou, aby podporoval účel, který nezamýšlel na žádný pád splnit.
Také pro zemi samu není na žádný pád vždy to nejhorší, jestliže jednotlivec  se o takový
cíl vědomě nesnaží, ano, právě tím, že sleduje vlastní zájmy, podporuje tuto často trvaleji,
aniž by skutečně měl toto v úmyslu. Všichni, kteří kdysi udávali, jejich činnost slouží 
blahu společnosti, neudělali podle mého vědomí nikdy nic dobrého.

Přeloženo z Adam Smith Der Wohlstand der Nationen ISBN 3-423-30149-X, str.371

Kdo si pozorně přečte tento odstavec, a trochu se nad ním zamyslí, pak zjistí, 
že sledování pouze vlastních zájmů spočívajících na docilování zisku je vysoce 
diskutabilní.
To je patrné již z první věty, která zní: 
Skutečně podporuje zpravidla nevědomky obecné  blaho, a přitom ani neví, jak vysoký je
 jeho podíl.

Jestliže tato věta platí, a to v neoliberální ekonomice volného pohybu zboží 
a kapitálu platí, pak podnikatelé nevědí co činí. Nevědí, zdali jejich podnikatelská 
činnost přináší celku prospěch, či neprospěch, nevědí ani, jak velký je jejich podíl 
na celospolečenském prospěchu, či škodě. Podnikatelská činnost totiž nemá nikdy
a za všech okolností pouze pozitivní účinek na celek. A.Smith velmi zřetelně klade 
důraz na celospolečenský účinek podnikatelské činnosti, na celospolečenský prospěch. 
To vyplývá i z následujících vět:

Jestliže upřednostní národní hospodářství na místo to zahraniční podporovat,
myslí vlastně pouze na vlastní bezpečnost a jestliže tímto podporuje zaměstnanost, 
aby takto její výnos mohl dosáhnout tu nejvyšší hodnotu, snaží se vlastně dosáhnout 
pouze vlastní zisk. A on je v tomto případě, jakožto i v ostatních  případech veden 
neviditelnou rukou aby podporoval účel, který nezamýšlel na žádný pád splnit. Také 
pro zemi samu není na žádný pád vždy to nejhorší, jestliže jednotlivec se o takový 
cíl vědomě nesnaží, ano, právě tím, že sleduje vlastní zájmy, podporuje tuto často 
trvaleji, aniž by skutečně měl toto v úmyslu.

Zde je celospolečenský prospěch zcela jasně chápán jako tok investic do vlastního 
národního hospodářství, který indukuje vysokou zaměstnanost a užitek z ní, to jest 
takovou výši mezd, která přinese maximální užitek pracovní síle za současného 
docílení zisku podnikatele. 
Zajímavé je si všimnout, že A. Smith je sice zastáncem volného obchodu, ale volný 
pohyb kapitálu, jak jej známe z dnešní doby globalizace na mysli očividně nemá. 
To vyplývá z požadavku podporovat vlastní a ne zahraniční hospodářství. Kdyby A. Smith
viděl v dnešní době toky komodit ze zemí s nízkou mzdou způsobující vymírání celých 
odvětví a s tím spojený nárůst nezaměstnanosti ve vyspělých ekonomikách, asi by 
moc nadšený nebyl. Nápadné na citovaném textu je, že se nejedná o maximalizaci 
zisku. Jedná se pouze o jeho dosažení. Zde má nepochybně na mysli vymezení určité, 
tudíž ne jakékoliv podnikatelské činnosti se zřetelem na  celospolečenský prospěch 
formou přiměřeného poměru v procesu prvotního rozděleni, tj. zisku a mezd za současné
maximalizace stupně zaměstnanosti. 
Čili ona neviditelná ruka je obecný prospěch, který ovšem, jak autor díla píše, 
náš podnikatel nebere v úvahu a nezamýšlí na žádný pád splnit. 
Co platí o celospolečenském prospěchu, platí  zákonitě i o celospolečenském neprospěchu.
To znamená, že podnikatel, sledující vlastní prospěch se nestará o negativní dopad 
vlastní činnosti na celou společnost a jím způsobenou celospolečenskou škodu.
I z uvedeného odstavce jasně vyplývá, že obecný prospěch nenastává vždy, za každých 
okolností a že se podnikatel objektivně nestará o celospolečenský dopad vlastní 
podnikatelské činnosti. Tento aspekt nezamýšlí ani splnit. 

Závěr.

Jestliže vyjádříme celý citovaný odstavec v množném čísle, pak dostáváme kastu 
podnikatelů, kteří v honbě za vlastním ziskem nejen že nevědí, ale se ani nestarají 
o obecný, celospolečenský prospěch. Neviditelná ruka tudíž vede podnikatele, kteří 
nevědí co činí a je jim to také srdečně jedno. Jestliže společnost toto podporuje 
požadavkem svobody podnikání s minimalizací regulace hospodářství, pak má skutečně 
sníženou kolektivní inteligenci-není schopna posoudit dopad a následky vlastního jednání.

Jestliže dnešní argumentace vytváří z podnikatelů kastu výkonných, oporu a pilíř prosperity
společnosti, pak platí poslední věta našeho úvodního odstavce:

Všichni, kteří kdysi udávali, jejich činnost slouží blahu společnosti, neudělali podle 
mého vědomí nikdy nic dobrého.