Kapitál je dobrý sluha, ale zlý pán díl III.

 

Model vektorového uspořádání dělby práce, jak byl uveřejněn v minulém dílu je velmi zjednodušený, 
Rozšíříme-li náš jednorozměrný vektor do dvourozměrné matice, dostáváme stejný efekt, jak ukazuje
následující soustava matic. Jejich řešení je provedeno na základě maticového počtu a Gaussovy 
metody řešení n-rovnic o n-neznámých.
Údaje v maticích M2 a M3 nejsou tudíž libovolně volené, nýbrž jsou výsledkem matematického výpočtu.
Jedná se tudíž o zjednodušený model národního hospodářství spočívající na input-otput analýze, 
vyvinuté Vasilijem Leontievem.
Zde je nesmyslnost principu kapitalismu volné soutěže zvláště patrný.
Popis: 
Následující matice vyjadřuje v řádkovém členění dodávky (např. Elektrotechnického průmyslu) 
ostatním odvětvím. (např, 700 automobilovému průmyslu, 600 plastikářskému průmyslu.) 
Čili řádkové členění členění vyjadřuje dodávky. Součet v řádku dává celkovou výrobní dodávku 
a tím i výrobní spotřebu . (700+800+500+600=2600)
Konečná spotřeba ukazuje, kolik musí jednotlivá odvětví dodat za účelem uspokojení konečné spotřeby. 
Výroba celkem je součet dodávek pro výrobní a konečnou spotřebu.(2600+8000=10600)
Údaje ve sloupcích pak ukazují struktůru spotřeby jednotlivých odvětví.
V našem případě odebírá  el. průmysl 500 od automobilového, od plastikářského 700.
Celková potřeba elektroprůmyslu  čerpaná z jednotlivých odvětví činí 500+800+500+700=2500
Stejně je ve sloupcích strukturována výrobní, konečná i celková spotřeba.
Pro zjištění velikosti změn v celkovém systému dělby práce bylo zvoleno pouze jedno odvětví.

Počáteční stav

M1



V našem případě odešla část podniků, činných v oblasti elektrotechnického průmyslu do zahraničí,
neboť docilované zisky jsou pro ně nízké, čili využili vlastního práva maximalizovat vlastní
prospěch. 
Takto vystoupila část podnikatelských subjektů elektroprůmyslu ze systému dělby práce.
Konečná spotřeba v elektrotechnickém odvětví krytá vlastní výrobou poklesla z 8000 na 4000

M2


Změna stavu vyvolaná poklesem výroby v elektrotechnickém odvětví se projevila jako nárůst 
v hospodářské soustavě M3.
Proto platí: M3=M1-M2

M3



Hodnoty hospodářské soustavy M3 ukazují jednak strukturální růst této ekonomiky a zároveň 
strukturální pokles hospodářské soustavy M2

Z uvedeného vyplývá, že došlo k poklesu ve všech odvětvích a k současnému nárůstu nezaměstnaných
v celkovém počtu 44,59 
I zde je zřejmé, že preference vlastních zájmů vede ke snížení výkonnosti celého systému.
 Je rovněž zřejmé, že tento systém vykazuje kolektivní inteligenci na záklaě kreativity jedince
(v tomto případě skupiny jedinců). Celý model ale ukazuje, že i přes, a právě proto že
jednotlivé subsystémy(podniky průmyslových odvětví) jsou nadány vlastní inteligencí spojenou 
s vlastní subjektivitou a svobodou rozhodování, vykazuje sníženou kolektivní inteligenci, 
projevující se neschopností se pozitivně rozvíjet. Pod pojmem pozitivní rozvoj je zde míněn 
celkový hospodářský růst.

Pozorný čtenář může namítnout, že výrobci kteří odešli do zahraničí a jsou činni v M3 mohou
exportovat vlastní výrobky do M2, takže sloupcový vektor importu vykáže v případě elektrotechnického
průmyslu hodnotu 400. To je ale nereálné z dvojího důvodu:

1) Konečná spotřeba klesla vlivem nárůstu nezaměstnaných, kteří mají snížený příjem a tudíž i úroveň
   konzumu. Za těchto okolností nemůže náš dovozce docílit původní úroveň odbytu. Pokusí-li se i přes
   odbytové potíže maximalizovat vlastní dovozy z M3, pak dojde k přesycení trhu, čili k strukturální
   krizi elektroprůmyslu a posléze celé soustavy M2. Tím zničí nejen sebe, alei ostatní odvětví. 
   Tento jev nastane proto, že odbytovými potížemi
   vlivem přesyceného trhu začnou trpět i místní podniky, které musí snížit výrobu a tím sníží 
   vlastnípoptávku u ostatních odvětví.
   Za těchto okolností (nárůst nezaměstnanosti a tím i konečné spotřeby-konzumu)se krize indukuje 
   zpětně i do soustavy M3.

2) Případné snížení cen dováženého zboží vyvolá cenový tlak na producenty v postiženém odvětví.
   Ti se začnou snažit snižovat náklady, zejména mzdové v kombinaci s propouštěním zaměstnanců.
   Tím začne růst nezaměstnanost a klesat schopnost konzumovat výrobky všech odvětví.
   Trvající cenový tlak a odbytové potíže na trhu v M3 posléze přinutí domácí výrobce v celém 
   hospodářském systému vystoupit z procesu dělby práce tím, že půjdou do konkurzu,
   nebo odejdou do M3, či do jiné ekonomiky. Protože jsou, jak ukazuje naše matice M3 postiženy 
   všechna odvětví v M2,budou se  tyto tendence vývoje indukovat  do všech odvětví.


Závěr.

V případě, že se všechny subjekty všech odvětví budou chovat tržně, t.j. využívat vlastní inteligenci
na preferenci pouze vlastního prospěchu, musí hospodářský systém vykazovat neúnosně velkou 
hospodářskou a sociální instabilitu popřípadě se za těchto okolností může celý systém  rozpadnout. 
Jednak vlivem fluktuace kapitálu z důvodu nízké rentability a jednak z důvodu nestabilní 
situace systému jako takového v důsledku permanentních sporů v oblasti rozdělení a přerozdělení 
vytvořeného výsledku společného úsilí. Za těchto okolností se vlastně nejedná ani o společné úsilí, 
ale o individuální úsilí egoistů, kteří nevidí pro vlastní zájem zájem společný..
 V případě, že celý systém setrvává jako celek na principu svobody vlastního rozhodování bez 
vedoucího, který řídí procesy v systému, tudíž neregulovaném, neřízeném systému, vykazuje tento 
kolektivní debilitu neboť, jestliže trvá na principu volné soutěže, není schopen rozpoznat 
a pozitivně reagovat na negativní jevy, se kterými se neustále potýká. Není schopen ani rozpoznat,
že soutěž, tu hospodářskou nevyjímaje, není nic jiného než konflikt a ten je něco zcela jiného než
vzájemná spolupráce .Žádný systém nemůže být v čase stabilní, a pozitivně se vyvíjet, je-li 
založen na permanentním vnitřním konfliktu deklarovaném jako hospodářská soutěž a vypjatým egoizmem 
deklarovaným jako svoboda podnikání.