Kapitál je dobrý sluha ale zlý pán Díl II

 

Klíčem pro pochopení nízké kolektivní inteligence neoliberálního hospodářského systému
je analýza celospolečenské dělby práce.
Klasik teorie kapitalismu A Smith vidí princip a hybnou sílu dělby práce pouze v osobním 
prospěchu. To ovšem v rozvinuté celospolečenské dělbě práce tak jednoduše nefunguje.
Mějme vektorový řetězec podnikatelů  A1 až An, kteří stojí ve vzájemných 
dodavatelsko- odběratelských vztazích spolu s konečným spotřebitelem KS.  Směrem z leva 
do prava probíhá tok zboží, opačným směrem pak tok peněz. Jestliže KS zaplatí An za zboží,
pak dojde k redistribuci konečného výsledku společného úsilí podnikatelů A1 až An, t.zn. 
každý dostane určitý díl konečné ceny, kterou KS zaplatil An.

Schématické znázornění vektoru dělby práce.

A1↔A2↔A3↔A4↔A5↔An↔KS

Vezměme subjekt A3: 
Tento subjekt stojí jako přímý odběratel ve vztahu k A2 a jako nepřímý odběratel k A1.
Na druhé straně stojí A3 jako přímý dodavatel vůči A4 a nepřímý dodavatel k A5.
Interpretujme náš zjednodušený model tak, že dodavatel An-1 dodává vlastní výkony 
odběrateli An a  tento motivuje vlastní platbou činnost dodavatele An-1.

Tento systém platí v celém řádkovém vektoru.
Má-li Adam Smith pravdu, jestliže tvrdí, že odběratel, A3 sleduje vlastní prospěch, jestliže
vysvětlí A2 že jeho dodavatelská činnost je i v jeho vlastním prospěchu, pak se zákonitě 
nemůže starat pouze o vlastní prospěch, ale také, a to především o prospěch 
doddavatele A2 a to nejen vlastní platbou dodavateli A2, ale i o prospěch A2 vůči A1,
a stejně tak i o prospěch v úseku A4 až KS.
Ks jako konečný spotřebitel, i když ve vektorovém systému nepracuje, má v procesu dělby 
práce klíčové postavení, neboť vlastní spotřebou   udržuje celý výrobní systém v chodu.
Tento stav je zřejmý, jestliže vyjádříme řádkový vektor v hodnotovém vyjádření.
Při každé směně dochází ke zvýšení hodnoty o 3 peněžní jednotky:

 A1 ↔ A2 ↔ A3 ↔ A4 ↔ A5 ↔ An
 3  ↔ 6  ↔ 9  ↔ 12 ↔ 15   
 3    3    3     3    3 

V našem případě dostává A3 od A2 výkon v hodnotě 6 a sám dodává vlastní výkon odběrateli
A4 v hodnotě 9.
Vlastní prospěch činí u každého členu vektoru rozdíl nákupní a prodejní hodnoty, v našem
případě je tento rozdíl konstantní :
K=A2-A1, tj. 6-3=3
Začne-li A3 preferovat pouze vlastní prospěch jak tvrdí A. Smith, pak počne snižovat postupně 
vlastní platbu A2 až na hodnotu 5 protože usoudil, že pro jeho podnikatelskou činnost 
potřebuje tento pouze tuto hodnotu a považuje za legitimní maximalizovat vlastní prospěch,
což považuje za základ jeho svobody podnikání.
V tomto případě  se změní náš hodnotový vektor následujícím způsobem:

 A1 ↔ A2 ↔ A3 ↔ A4 ↔ A5 ↔ KS
  3 ↔ 5  ↔ 9  ↔ 12 ↔ 15        
  3   2    4     3    3

Při takovéto preferenci vlastního prospěchu se rozhodne A2 vlastní podnikatelskou činnost 
ukončit, neboť byla část jeho prospěchu přesunuta ve prospěch A3 a takto ztratil vlastní 
motivaci k další podnikatelské činnosti.
Pokles dodávek A2 na nulu znamená rozpad celého zřetězení dodavatelskoodběratelských vztahů.
Postiženi jsou nejen všechny subjekty A1...A3 ale i ostatní subjekty ve vektoru o pozicích
A4... An. Z uvedeného vyplývá, že princip výlučného vlastního prospěchu neplatí. 

Vlastní prospěch je pouze tehdy možný, jestliže přímí i nepřímí účastníci v zřetězení dělby 
práce dbají i o prospěch ostatních, a to všech členů vektoru dělby práce A1 ...KS. 
Pro zachování funkčnosti systému musí být tudíž i v oblasti podnikatelské činnosti nadřazen 
obecný, celospolečenský prospěch prospěchu individuálnímu. Systém, který preferuje pouze vlastní,
individuální prospěch a současně považuje regulaci za nepřípustné omezení svobody 
podnikatelského subjektu, vykazuje kolektivní debilitu, projevující se v jeho opakované 
disfunkci, kterou nazýváme hospodářská krize.